Poslední dny jsme svědky paniky na akciových trzích. Ta má v ČR mnohem hrozivější průběh, než ve světě, v ČR klesají trhy již 3 měsíce, což dokládá vývoj indexu PX. Panika se prvotně týká „jen“ akcionářů, ale může se snadno přenést do reálné ekonomiky, což má důsledek na nezaměstnanost. Cílem článku je ukázat, co by mohly udělat státy, aby se zklidnila situace.
Vývoj indexu PX
Myslím si, že rychlým lékem by mohlo být rozumné kvantitativní uvolnění. Toto kvantitativní uvolnění by se ale nemělo týkat jen nákupu problematických státních dluhopisů, ale i nákupu daleko méně problematických podhodnocených akcií ziskových firem.
Momentálně centrální banky drží ve svých rezervách cizí měnu, zlato a někde ty problematické dluhopisy. To nemusí být vůbec jistá aktiva. Cizí měna, pokud probíhá její emise nadměrnou mírou, nemůže dlouhodobě udržet svoji hodnotu. Dluhopisy problematických států jsou problematické již proto, že dnes tyto státy mají problém se splácením závazků. Zlato získává na hodnotě díky psychologickým aspektům, nejde ani tak o zvyšující se náklady na výrobu. Určité množství zlata v trezoru představuje stále stejné množství kovu, na rozdíl od akcií nepřináší zlato nárok na výnos z nějaké firmy.
Myslím si, že aktiva ve formě ziskových firem, které by byly nakoupeny v době paniky na trzích, nejsou o nic horší aktiva, než nákup problematických měn, dluhopisů a možná předraženého zlata. Nejde jen o zápis v nějakém registru, ale obsahují podíl na majetku v určité existující firmě. V době bankovní krize je běžné, že státy ve spolupráci s centrálními bankami provádějí „znárodnění“ problematických bank s nulovým nebo dokonce záporným majetkem. Proč by nemělo jít taky „znárodňovat“ podíly na existujícím majetku, který pravděpodobně v budoucnu získá svoji hodnotu zpět.
Stabilizovat lze především ty akcie ziskových firem, které přinášejí státu výnos daní. Tím by se pomoc mohla týkat hlavně těm akcionářům, kteří se nesnaží vydělat na úniku daní do daňových rájů, a dalo by se předpokládat, že jde o prosperující firmy. Pro akcionáře by se staly daleko atraktivnější akcie těch firem, které platí daně doma.
Samozřejmě jako vše v ekonomice, musí mít i kvantitativní uvolňování nějakou míru. Mělo by se jednat jen o pár procent aktiv centrální banky, nákup by měl být prováděn jen v době přesně definované paniky, pak by v době růstu měl být uskutečněn prodej a stažení přebytečné hotovosti z trhu, neboť ta je v době růstu nahrazena hotovosti, kterou v době paniky mají investoři nečinně na účtech. Jak jsem již uvedl, důležitá je určitá rozumná míra. Nákup centrální banky by měl začít až po určitém splnění definice paniky, měl by pouze přinášet na trh určitou likviditu, měl by omezovat pád cen na určitou únosnou míru, neměl by mít za cíl zvedání cen vykupovaných akcií.
Jako dalším opatřením na stabilizaci trhů mi připadá legislativní omezení úvěrovaných nákupů akcií a legislativní omezení spekulací na pokles. Toto je dlouhodobější proces a vyžádalo by si to určitou mezinárodní spolupráci.
