Je případ Mudr.Ratha systémovým selháním kapitalizmu ?

K článku mne přivedl názor jednoho komunisticky smýšlejícího spoluobčana, že prý případ Mudr. Ratha je příkladem systémového selhání kapitalizmu, a že dokazuje, že kapitalizmus nefunguje. Zajímavé je, že tento názor vyjádřil člověk, který si vždycky chválil středočeskou koalici. Můj článek nebude řešit, zda je Mudr. Rath vinný, či nikoliv, myslím si, že podobných spekulací mají mnozí čtenáři již plné zuby. Článek je spíš obecným pojednáním o korupci a rozborem komunistického systému.

Komunistický systém má dva odlišné modely :

1.      Stalinsko – brežněvovský model.

   Zde o veřejnou zakázku nikdo nesoutěží. Veřejná zakázka je přidělena státní firmě, která nepůsobí v konkurenčním prostředí. Vedení a zaměstnanci nejsou vůbec motivováni hospodářskými výsadky firmy, nebo jsou jimi motivováni minimálně. Vedoucí pracovníci nejsou motivováni k tvrdému střetu s lajdáky, lenosti a neschopnosti. Jejich povinností je ideová pevnost, dobré vztahy vůči "dělnické třídě". Místo toho, aby si pálili prsty, tak raději umožní některým odpočívat v práci, dalším několikahodinové svačiny v restauraci, jiným soukromé kšeftíky v pracovní době za použití firemního materiálu. Strávená pracovní doba, materiál, energie se pak jednoduše vyúčtuje v rámci veřejné zakázky. Že je veřejná zakázka pak poněkud předražená?  To si nikdo nevšimne, hlavně že nikdo nepředává při tom peníze v krabici od vína. A když se nějaká obálka s penězi za všude přítomné nedostatkové zboží a služby předá, tak na vedoucí stranické funkcionáře si policisté ani novináři nic nedovolí …

2.      Reformě komunistický model

    Zde o veřejnou zakázku soupeří samostatně hospodařící státní a družstevní organizace. Ty působí v konkurenčním prostředí. Příjem zaměstnanců je přímo závislý od hospodářských výsledků firmy a od počtu realizovaných zakázek. Všichni zaměstnanci jsou vedeni jako spolumajitelé, mají vlastnické pravomoci, které uplatňují demokratickým hlasováním. Jak nádherný ideál !

   V takové firmě není vedení motivováno ke střetu se svými zaměstnanci. Zaměstnanci jsou totiž voliči, kteří volí vedení. Voliči - zaměstnanci samozřejmě ocení, když je někdo schopen přinést předražené zakázky … Voliči – zaměstnanci sotva pochopí, když při nedostatku zakázek začne vedení propouštět, nebo sníží odměny. To raději se nebudou ptát, kam zmizela část z té předražené zakázky a budou chválit a volit toho, kdo dokáže zakázky nějak sehnat ….

I kapitalizmus má několik modelů.

Základní jsou asi tyto dva :

1.      Veřejná služba byla zprivatizována. Privátní firma soutěží v konkurenčním prostředí o zakázku u privátní firmy. Tady samozřejmě je možnost korupce velmi omezená, pokud si majitel plní kontrolní funkci. K ní je tvrdě motivován. Není ovšem motivován veřejným prospěchem, je motivován svým prospěchem. To nemusí být totožné. Pokud někdo nemá peníze, tak službu jednoduše nedostane, i když je toto pro něho životně důležité. A nemusí to být důležité jen pro onoho člověka, pro celou společnost to může být prospěšné.  Pokud například nadaní mohou získat vzdělání, pokud pracovitý je vyléčen z nemoci, pak z toho má prospěch celá společnost …

2.      Dalším modelem je poskytování veřejné služby veřejným sektorem, který zadává některé zakázky privátnímu sektoru. To je náš současný systém. Ideální rozhodně není. Aby tento systém lépe fungoval , doporučuji zlepšit možnosti pro plnění kontrolní funkce opozice. Tj. aby opozice měla účast u všech výběrových řízení důležitějších zakázek. Dalším opatřením by měl být zákaz pro politiky nakupovat nebo přijímat dary těch věcí, kde není veřejným obchodováním, nebo nabízením k prodeji stanovena tržní cena, a kde tedy je proto možno následným prodejem „zázračně“ zbohatnout.